Vstupovat do krajiny

Kdo je z Prahy zajděte si do 9.11. povinně na výstavu Ivo Křena do Galerie Hollar: Vstupovat do krajiny. Zastavila jsem se tam po cestě z Klenové a pusa mi zůstala otevřená údivem až do Horní Suché. Bylo to nejen z jeho neskutečných grafik, ale taky z ruchu a z lidí na které nejsem zvyklá a vždycky, když přijede vesničanka do města, tak neví, kam jí má oko spočinout. Stihla jsem v tom šoku nastoupit i na špatnou tramvaj a jet až přes řeku k výstavišti. Ale zpátky k Ivu Křenovi. Obdiv ! Na Grafice roku jsem schopná jeho list zkoumat několik minut ! Tvoří tak, že matrici postupně odrývá a tiskne až 25 barev (a více) na sebe. Grafiky tiskne v malých nákladech a mají tak hodnotu malby. Krásné barvy, technika nepochopitelná i pro linorytce, nádherné krajiny, kompozice. Mít u sebe 25 fialových papírků, tak si vezu sebou domů Vlčí máky. Přece jen jsem neodolala a jeden fialový jsem tam nechala a koupila si malou grafiku: Strniště. Investovat do umění se přece vyplatí :-) !

 

 

Klenová

Kresby z Klenové. 

Baví mě si všímat jen těch nejpodstatnějších tvarů v krajině.

Sympozium LINO

Týden jsme s Barčou strávily opět na Klenové, kde jsme byly pozvané na 13. sympozium linorytu. Cílem je pozvat 7-8 grafiků nejlépe linorytců, kteří zde za týden vytvoří linoryt na formát B2. Některé tisky získává Galerie Klatovy / Klenová a ostatní putují ke každému autorovi. V závěru si sebou odvážíte složku s grafikou od každého autora. Trochu obavy s kým ten týden strávíte. Nebýt Barči - tak nejedu, ale stálo to za to. Nové kontakty. Hec do práce. Motivace. Zajímavé setkání, poznatky, rozumy a hlavně krásná inspirativní krajina. Nebýt pár nepříjemných pracovních telefonátů a zpráv, tak si to užiju naplno.

Na zámek Klenová jsme chodili pravidelně kreslit. To velké bílé vlevo dole je Vila Paula, kde jsme bydleli.

Ba. mě vždycky naštve, když nakreslí dobrou kresbu ....

 ... a Lenka Falušiová mě naštve vždycky úplně nejvíc (myšleno ironicky). Studovala s náma na Fakultě v Ostravě o rok níže. Hrozně jí to tam nebavilo, což se není čemu divit, když tam není žádná motivace a nikdo Vás tam neposune. Dodělala bakalářku, rok si dala pauzu, hodně makala (kreslila a kreslila), pak se dostala na vysněnou AVU do Prahy na grafiku k Lindovskému. Hrozně moc jí to přeju. Hodně maká a je vážně dobrá ! Trochu závist, že mají možnost jenom tvořit, ale ke studentskému životu by se mi už těžko vracelo.

Čtyři roky jsem jí neviděla - překvapení - milé setkání. 

Barboru Heřmanovou jistě už z mého blogu znáte. Moje nejlepší kamarádka, konzultantka grafik a všeho možného, spřízněná duše. Známe se lépe než svoje vlastní boty (už do střední školy). Bydlely jsem spolu rok ve Varšavě na stáži. Od té doby se hodně ovlivn'ujeme a hecujeme do práce. Vdala se do Českých Budějovic, dělí nás ted' od sebe spoustu kilometrů, ale telefon a neomezené volání nás drží v neustálém kontaktu. Tohle už je na celý život ...

Překecala jsem jí na tisk králíků. Je to prostě její téma. Až budu mít tisk doma - vyfotím.

Další z holek byla Eva Vápenková. Poznala jsem jí až na Klenové. Studuje s Lenkou grafiku na AVU, ale studií má za sebou více - restaurátorství, dějiny umění na Karlovce. Chytrá, milá, vzdělaná, pracovitá, normální. Naštvala mě samozřejmě taky :-) protože její krajiny jsou velmi křehké, jemné, citlivé, krásné.

No a mě už znáte. Sebe jsem štvala taky, protože jsem si vymyslela 10-ti barevný linoryt. Tisky neschly a tak jsem tiskla ještě večer před odjezdem a tisky se suší ještě na Klenové. Každopádně pokračuju ve svých "zahradách" a budu pokračovat dále - uvidíme, kam dojdu a kam se posunu.

Dále se účastnili (exoti): Tomáš Hauser, Marek Škubal, Joachim Beruschka a David Cajthaml.

Tak snad se zase brzo vrátím na již milovanou Klenovou.

Hřibová sezóna

Tři týdny jsme s dětmi měli hřibovou sezónu.

Atlasy, koláže a textilní objekty. 

Některé hřiby nejdou rozeznat od pravých !

Čekají na výstavu. 

Když se tvoří - patří k tomu pořádný nepořádek. 

Tohle jsou hodiny, kdybych chtěla mít minimálně dvě ruce navíc.

Bylo vesele, barevně, št'astně a to je důležité.

2 x 9 v Mostě

2 x 9 je výstava devíti ostravských a devíti mosteckých výtvarníků v Galerii Zlatá Trojka v Městské knihovně Most.  

.....................................

Dnes jsem měla být na vernisáži, ale bohužel mi to čas nedovolí. Přece jen, je to přes celou republiku a navíc jsem si cestování po D1 užila minulý týden až až. 

I když s Alžbětou (která to spáchala) a slečnou Vladivojnou bych se ráda potkala.

...........................................................................

 Pozvání na výstavu jsem původně odmítla, protože září - říjen je pracovně vytížený a věděla jsem, že nebudu mít FAKT čas. Volal mi Tomáš Ondrášek (ředitel knihovny) a doslova mě ukecal. Potřeboval po mě portrét, grafiky a rozhovor. Grafiky jsem mu předala v Praze v obědové pauze mezi natáčením a stihl mi za 15 minut udělat i portrét mezi břízami (aby to ladilo s grafikama) a rozhovor jsme zvládli přes telefon.  Všechno jde, když se chce. 

Výstavu bych ráda viděla - ale bohužel někdy člověk musí dělat to, co opravdu musí.
Ale vy se podívat jděte ! Třeba to bude stát za to.

Dýně

Týden jsem nebyla učit. Renia suplovala. Kreslili dýn'ové výhonky suchými pastelami.

 Na živo krásné a uklidn'ující. 

Mám se pořád od ní co učit. 

Taky donesla dýn'ovou úrodu a tak jsme malovali na stojanech. Co já bych si bez ní počala ...